7 nejbizarnějších a nejklasičtějších příležitostí na psaní blogu

Být blogger, to je vlastně celkem těžké. Dnes už se blogy tvoří opravdu "za pochodu" a píše je téměř kdokoliv. Sednete si vedle někoho, kdo zrovna tlačí croissant a za pár hodin čtete jeho článek jako slova celebrity. Jenže ona ta inspirace nepřichází zrovna ve chvílích, kde by se to očekávalo a už vůbec ne 10x za den...

Jestli jste si mysleli, že zajímavé čtení vzniká stylem: Tak, v 8 si doma sednu ke stroji a zkonstruuji článek, který přečte tisíc lidi, tak to jste pěkně mimo. Ty nejvzácnější myšlenky přichází ve chvílích, kdy se nejméně cítíme, že bychom měli začít o něčem psát. Proto je unikátní ta chvíle, kdy máme po ruce mobil a můžeme nadatlovat jakýkoliv text na těch nejkurióznějších místech. Ti nejodvážnější a nejpohotovější nepřijdou o skvělé náměty, ti líní (jako já) ztrácí geniální nápady jako na běžícím páse.

To samé platí pro nápady na rozhovory. Myslíte, že se zabíjí hodiny výběrovým řízením? Vůbec! Prostě procházíš webem, nebo jdeš kolem budovy / firmy a bum, prásk! Posloucháš intuici. Něco vevnitř ti říká: Udělej to! Hned! Když to bude kravina, alespoň to někoho naštve...:-)

1. Ve sprše / ve vaně

První bod je naprostá stálice nejen v blogování. Každý z nás se několikrát stal Benem Cristovaem, Rytmusem, Michaelem Jacksonem, v horším případě Celine Dion nebo Britney Spears. Pokud se však vyrojí nečekaná geniální myšlenka, tak jsem prakticky v háji. Při tření ručníku o své tělo vše v momentě zapomenu a z Einsteina je opět rozmazlený fracek, který má tak akorát bordel v pokoji.

2. V extra nudné hodině

To platí zejména pro studenty. Několikrát jsem si vyslechl pár štiplavých poznámek od spolusedících typu: Zase píšeš ty svoje ho*na? Jen proto, že jsem nechtěl hrát nějaký multiplayer na mobilu... V tu chvíli jsem měl samozřejmě před očima 5000 přečtení, milion lajků atd. Po hodině jsem soubor smazal s uvědoměním, že jsem vlastně jen "smysluplně trávil čas mezi výkladem učitele", ale Karel Hynek Mácha asi nebudu. :-)

3. Při dlouhé cestě v autobuse

Zaplatíš lístek, sedneš úplně dozadu k oknu, nahodíš sluchátka a rozjímáš nad projíždějící krajinou. Opět kouzelník mávne proutkem a jako osvícený otvíráš tu chytrou krabičku. Jenže než si vůbec nasadíš ty sluchátka, přisedne si mírumilovná babička s nákupem, co tě přimáčkne k oknu, omámí vůní a při každém tvém dotyku telefonu tě skrze brýle kontroluje, jestli náhodou nepácháš teroristický útok. Dokud nevysedne, článek i s myšlenkou jsou definitivně v háji...

4. Když jsme naštvaní

Fitnessáci se seberou do kutlochu jménem posilovna, holky vykoupí výlohu s Milkou v Bille a blogger vezme do ruky mocnou zbraň jménem klávesnice. Zběsile ťukáme písmenka a kritizujeme, co se dá. Vysmíváme se jak jen to jde. I takoví někdy jsme. S vychladnutím přichází také vystřízlivění, že článek vlastně nemá čtenáři co dát, a bylo lepší pouze napsat status s emotikonem "cítí se rozčarovaně".

5. Při usínání / když nemůžeme spát

To je největší peklo. V hlavě se vaří kotel s inspirací, před očima probíhají už napsané a zkontrolované věty, které se líbí tisícům čtenářů. Jenže peřina se v tu chvíli jeví jako vodní lázně a tělo je na postel připoutáno jako na křeslo v odmašťovně. Článek tedy zachrání jediná kombinace - extrémní vůle a představa vůně čerstvě uvařeného kafe. Když to klapne, jsme dlouho do noci vzhůru a spánek se nám jeví jako zbytečnost. Netrpělivě čekáme na čerstvé čtenáře. Oh, vlastně, nás nikdo nečte. Mohl jsem raději spát...

6. Při sexu

Tak to nevím, jak by se změnil obličej mé přítelkyně, kdybych na ní v pátek večer vyhrkl rajcovní větu: Miláčku, dnes si dáme trojku, jo? Tablet trošku potrénoval a já potřebuji inspiraci na zítřejší recenzi, tak to vezmem jedním "vrzem". Jednu skupinu, která by to mohla realizovat, mám však vytipovanou. Jsou to tzv. "Jablíčkáři", "Applisti" nebo prostě hipsteři s "ajfounem" v kapse. Ti totiž potom plodí neuvěřitelně pochvalné věty jako: Oooh, šestka, šestka, ta má zase větší... Oooh, displej. Ještě, ještě... chci víííc, chci víííc, Apple produktůůů... Ohni mě, ohni mne zlato, jsem přece tvá nová... štět... pardon, šestka. Počkat. Má to jeden háček. Jablíčkáři vlastně nemají sex... (bez urážky, s nadhledem, jako vždy :-))

7. Na "hajzlu"

Ano, musím použít takový výraz a je to speciální kategorie jako třešnička na dortu. Jak jsem zmínil na začátku tu dnešní dobu "za pochodu"... :-). Přiznejte si, kdo dnes z "trůnu" nepíše smsky nebo Facebook zprávy. A zajímalo by mě číslo článků, napsaných "z oného místa vyvoleného". Představte si, že čtete napínavou kapitolu knihy od Jo Nesbo a dole v poznámkách malých písmem stojí: "Tato kapitola byla napsána v době střevní chřipky autora". V tu chvíli zřejmě kniha letí do krbu, nebo čtenář vyhledává nejbližší kyblík. :-)

A takto, přátelé, vzniká drtivá většina blogů. Alespoň ta má. A kdo to dělá jinak, tak je buď Charles Bukowski anebo píše za peníze něco, co ho opravdu nenaplňuje. Při těchto příležitostech si myslíme, jakou akademickou esej jsme nestvořili, ale příběh bloggerů je vlastně trošku jiný... :-) 

No a tento článek, opravdu nečekaně, vznikl v útrobách toalet knihovny UTB. A pěkně v tichosti. Tak doufám, že jsem Vám, milí čtenáři mých bizarních připomínek, nezkazil snídani, oběd či večeři, ale naopak vykouzlil úsměv na tváři. A svým kolegům pisálkům dodal inspiraci a nadhled do té "náročné" práce :-)