Páteček - Povídka I.

Je tady další rok a já se vracím (snad) k nějakému (snad) smysluplnému psaní. Tohle je má počáteční tvorba a budu se snažit každou povídku napsat unikátně, s jiným záměrem, ale především pobavit. Za každou kritiku budu moc rád!

Krásný pár z městečka Petra a Dominik.  V jejich okolí hodně sledovaný pár, a ačkoliv se mnohokrát stalo, že jeden druhého podvedl, všechno nějakým kouzlem zůstalo v tajnosti. On ten Beranov není zas tak malý, a cosi človíčků tam žije. Když si spolu vyjdou, davy na ně civí jak na dvě hrdličky, které od sebe nemůže rozpárat ani Jack. Je to obdivuhodné. Petra teprve nedávno sfoukla 20 svíček na růžovém dortu od Mattela a Dominik, věkem Beckhamova čísla dresu ještě bohužel nepřešel pubertu, a možná se na jeho čele ještě objeví nějaké akné. Ale je to pohodička, bydlet si v poměrně útulném bytě zakoupeném rodiči Dominika. Co by to byli za rodiče, kdyby nepřáli svému synkovi lásku? Nebyl to ani půlrok, a už se s nadšením, jako po prvním výherním tiketu, hrnuli do koupě bytu v centru Beranova. Povídá se, že Dominik nebyl schopný ani žárovky vyměnit, a tak zaplatil kamarádu elektrikáři, aby za více než solidní úplatek přišel odvrátit katastrofu v podobě manuální práce. Páteční večer probíhal ale v trochu jiném duchu. Jak říká hořký kamarád Fernet – i chlapi mají své dny. Petra musela na noční brigádu do fast-foodu a tak měl Dominik před sebou celou noc. Nejprve zavolal kolegovi z práce – Frantovi, který již tradičně seděl v pátek večer v pajzlu, dokuřoval poslední Startku z krabičky a hospodská mu přinesla šesté pivo. Ten nejprve že má rozpito a kdesi cosi, že nikam nejde. Tak to zkusil vedle. Věrný kamarád do alkoholového dýchánku, to byl Lukáš. Typický student výšky, co přes týden hladoví, aby mohl o víkendu propít kalhoty. Dominik použil zbraň, která nemíří vedle. „Čau čááu, hele, nechceš jít dnes pařit? Mám doma načatou sedmičku Tuleně, ale potřebuju někoho, kdo by mi pomoh… co ty na to?“. Lukáš sice ležel doma ve svém pokoji v trenkách a sledoval „na tajňáka“ nový díl Ordinace, ale jako když čekáš na srdíčkovou notifikaci z Instáče, vystřelil z postele a začal se oblíkat. „Hej kámo, dneska se mi asi nechce, víš, nemám moc prachy a jsem nějakej rozlámanej…“. Moc dobře věděl, jaká odpověď přijde a přišla. „Na to sere pes, já ti pučím, fotr mi zase poslal nějaký příspěvek, prý mám něco koupit starý…“. Lukáš už zapínal pásek od riflí a do telefonu mumlá: „No… tak dobře no, za půlhodiny jsem u tebe, tak zatím čus“. Dominik udělal sparťanské gesto a do té půlhodiny stihl naverbovat ještě Pavla. To je taková tichá dušička, která usrkává jednoho panáčka 2 hodiny a přitom se rozplývá o právě dočtené knize na způsob Pána Prstenů.  Mezitím mu píše Petra, jestli už se chystá do postele. Dominik jí to střelí přímo pod nos: „Lásko, jdeme s Lukášem a Pavlem na jedno do hospody, budu doma dřív než ty, pa, miluju tě“. Flaška se v tu chvíli otevřela, na zvonek zvoní zbylí aktéři pátečního večera a jde se na věc. Za hodinku bylo prázdno a tři lehce přiopilí frajeři vyrážejí do města. Ještě se staví v místním baru na pár panáků a razí do klubu. Dominik zve další rundu a jde se na parket. Jako nejsvětější trojice házejí očka na hloučky slečen, které jen nevěřícně kroutí hlavou nebo se škodolibě smějí. Lukáš s Pavlem se ztratí v davu a Dominik jde sám na bar. Všimne si pohledné kudrnaté brunetky a suverénně si k ní nakráčí. „Co tady tak sama, kočko“? Chladná odpověď slečny ho trochu probudí: „No, raději sama než s nějakým tydýtem“. „To myslíš mě?“ ptá se Dominik s údivem. „Ne, toho, na koho se díváš každé ráno v zrcadle“. Dominik se jen pousměje a v duchu už mu svítí opilecká kontrolka. „Co piješ?“ zeptá se ledabyle. „Vodu z kohoutku“ nepřestává slečna. To už Dominika odrovná a neudrží se: „ Kdo si myslíš, že jsi?! Jdu pryč…“. Slečna ho zastaví a říká: „Ale ty hlupáčku… dám si Cuba Libre“. Dominik zázračně vychladne a řve na barmana, ať k němu přistanou dva drinky. Po chvilce se ubírají na parket a Dominik už začíná věřit, že dnes někoho uloví. Romantický taneček, nějaké ty dotyky… Poté už se Dominik neudrží a zeptá se: „Jsi dnes večer volná?“ Slečna s jistotou: „Já jsem volná celou dobu, nevím jak ty…“. Dominik s ledovým klidem: „Já taky. Hele a nechceš se jít projít?“ Slečna ho tentokrát mírněji odmítne. „Ani ne, ráno vstávám do kostela“. Dominik se začne smát: „Haha, ten se ti teda poved…“.  Najednou přichází nečekaná změna. Slečna trochu povolila a dala Dominikovi zajímavou nabídku:  „Jasně, dělám si srandu… nechceš jet ke mně domů?“ Dominikovi málem vypadnou oči z důlku a začne si uvědomovat, co napsal Petře, než vyrazil do města. V tu chvíli ale není schopný přemýšlet a odsouhlasí nabídku slečny. Opouští klub a volají taxi. „A v které ulici bydlíš?“ Ptá se Dominik zvídavě. „No, vlastně bydlím 5 km od města, v Nízkém Lese…“. Dominik se zasměje: „Aha, takže holka z vesnice, jo?“. Slečna nuceně odkývá. Dominikovi to ale nevadí a tak jedou do Nízkého Lesa. Zastavují před jejím domem a Dominik celý natěšený se chystá vysedat. V tu chvíli ho slečna zastaví: „Víš co, lepší bude, když zůstaneš a pojedeš zpátky domů“. Dominik nevěří vlastním bulvám. „Cože? Děláš si ze mě prdel? Řekla jsi, že můžu k tobě domů…“. Slečna vystoupí z taxíku, škodolibě se usměje a říká: „Já jsem si s tím kostelem srandu nedělala. Vstávám za 3 hodiny. A jak přijdu z kostela, chci uvařit oběd mému příteli, který už mě čeká doma v posteli.“ Dominik zůstal zmrazený. Když slečna dovírala dveře, ještě stihla vykřiknout: „Jo, a vyřiď té svojí nádheře, aby ti příště lépe vyžehlila tu otřesnou zmuchlanou košili, co jsi měl dnes na sobě“. Dveře se zavřely a Dominik jel domů. Byl doma skutečně dříve, než Petra přišla z noční směny. Jestli to Dominika změní, ukáže čas…