Fotbal nám hnije. A jak "pracuje" mládež?

Když se chci jít u nás podívat na fotbal na nejvyšší úrovni, jsem znuděn. Když se ale mrknu na mládežnický fotbal (který mimo jiné sám hraji), jsem znechucen. Namátkově jsem otevřel noviny a čtu, že do třetiligové Kroměříže míří Radek Petr.

Co je na tom zvláštního? Vzpomněl jsem si na naší "stříbrnou" dvacítku, která v roce 2007 dosáhla finále, kde padla proti Argentině. Stále nic? Při prohlídce sestav tehdejších reprezentací mi jezdí mráz po zádech. Radek Petr, tehdejší hrdina, vychytal penaltu Gerardu Piquemu a Česko šlo dál. První penaltu za Španěly proměnil Juan Mata. Pořád nuda? Za Španělsko dále v sestavě byl například Diego Capel, Javi Garcia (Manchester City) nebo Mario Suarez a Adrian Lopez, kteří letos vyřadili ve čtvrtfinále LM Barcelonu. Vidíte ten "nepoměr" vývoje? A to není vše. Vezmeme si každého soupeře, proti kterým tehdy naše lvíčata hrála.

První zápas ve skupině Argentina (0:0). V základní sestavě Argentiny jeden z nejlepších útočníků světa Sergio Aguero a další hvězdy španělské La Ligy jako je Fazio, Romero, Banega a Insua. Na střídačce se tehdy krčil malý krpatý levák Angel Di Maria. Další zápas překvapivá remíza 2:2 s Jižní Koreou, kde žádné jméno hrající v Evropě nefiguruje, mimo Ki Sung-Yuenga, hrajícího za Swansea. Alespoň si tehdejší reprezentanti vydělávají více než slušné peníze v domácí lize. Postup jsme zpečetili výhrou nad Panamou 2:1. V Panamě také nikdo výrazně úspěšnější. 

Jdeme tedy do osmifinále, kde nás čekalo Japonsko. Po remíze 2:2 došlo až na penalty, kdy jsme udrželi pevnější nervy a 4:3 loterii zvládli. V základu Japonska byl "pouze" Atsudo Uchida, který teď válí v Bundeslize za Schalke. V prodloužení naskakoval oživit hru Japonců mladý štírek jménem Shinji Kagawa. Také na střídačce seděl Havenaar, který za poslední 3 roky nastřílel za nizozemský Vitesse Arnhem 33 gólů a letos bojuje o titul. O čtvrtfinálovém rozstřelu jsem již mluvil, a tak se dostáváme do semifinále, kde nás čekali sousedé z Rakouska. Ústřední hvězdou byl tehdy Rubin Okotie, který si z nás asi vzal příklad, a jeho kariéra nabrala také špatný směr. Lvíčata zvítězila 2:0 a pohádka přes Sebastiana Prödla a Martina Harnika (Werder Brémy) pokračovala. Zlatý sen bohužel rozbil v 86. minutě kanadského finále Mauro Zarate a Česko podlehlo Argentině 2:1. Angel Di Maria se do hry nedostal ani na sekundu.

To nebylo vše, co tehdejším turnajem prošlo. Domácí Kanadu držel nad vodou jeden z nejlepších gólmanů Premier League současnosti - Asmir Begovic. Chile mělo v rukávu dnešní opory Juventusu - Mauricia Islu a Artura Vidala. Málem bych zapomněl na dalšího krpatce - Alexise Sancheze. V sestavě Konga stojí za zmínku pouze Delvin N Dinga, který hostuje z Monaka v Pireusu. Uruguay nezvládl osmifinálový zápas s Amerikou, přestože na soupisce stál tehdy ještě vyžehlený mladíček z Palerma, ošperkovaný rovnátky - Edinson Cavani. Urugayská squadra měla celkově problémy se zubní klenbou, důkazem další člen sestavy - Luis Suaréz. Ze zadu je jistil Martin Caceres (Juventus). Suarezovi mimochodem stačilo 10 gólů za sezonu v Groningenu, aby si ho vyhlídl Ajax. Má cenu vůbec představovat mexické útočné trio Dos Santos, Vela a Hernandéz, více známý jako "Chicarito"?

Aby to nepůsobilo opravdu zle, můžeme vyzdvihnout, že Portugalsko na tom bylo opravdu špatně. Žádný Ronaldo ani Quaresma. Stačil jim Fabio Coentrao (Real Madrid), brankář Rui Patricio (jednička reprezentace na EURU 2012), Bruno Gama (Dnipro) a Antunes (Malaga). Zato Brazílie nešetřila. Sestava byla zřejmě nejnablýskanější, ale los pro osmifinále byl neukrutný a Adrian Lopez utnul šance v prodloužení, když pojišťoval na 4:2. Stopera kopal známý komik z Realu Madrid - Marcelo. S krajním bekem se musel spokojit Wilian. Hroťáci Jö a Alexander Pato si své chvíle slávy užili více než dost, ale stejně jak rychle šli nahoru, tak rychle probíhal jejich pád. Nutno podotknout zejména u Pata, díky nepříjemným a vleklým zraněním. Střídačku zahřívali Renato Augusto (ex Leverkusen) a Luiz Adriano (Donětsk). A také pro tým nepodstatný stoper David Luiz. Za Polsko musel zkousnout čtyři zápasy na střídačce Wojciech Sczesny. Amerika se dá přirovnat k našim lvíčatům. Freddy Adu a Jozy Altidore měli být budoucností, ale pouze Jozy dokázal úspěchu, když se dostal na obal jednoho ročníku FIFY. Překvapivě žádný produkt nevzešel z Nigérie. Za Skotsko si několik minut zahrál jeden z nejdražších hráčů Fantasy Premier League 13/14 - Robert Snodgrass (Norwich), společně se zabijákem Stevenem Fletcherem (Sunderland). Jak by řekl Petr Čtvrtníček: "No... a to je... tak akorát."

Takže chápete, s kým vším se rovnal brankář, který dnes "musí restartovat kariéru" v 3. nejvyšší soutěži za cesťák a pár korun nahoru?

Udělejme rychlo-analýzu české U20. Za úspěšné můžeme považovat trio Pekhart - Mazuch - Suchý. Tito jediní zůstali i do mužské reprezentace. Ale týmy, za které hrají? Norimberk hrající o záchranu, Anderlecht, který hraje "pouze" Evropskou Ligu a Basilej, noční můra Joseho Mourinha. To je celkem slušné, pokud ale neporovnáváme s ostatními ikonami současného fotbalu. Dále tu máme Martina Fenina, který je snad ukázkovým průšvihem. Jan Šimůnek se celkem drží a kope 2. Bundesligu v Kaiserslauternu. A zbytek? Topí se v české Gambáč lize a ještě k tomu tropí ostudu, např. Gecov. Někdo šel hledat štěstí u bližších i vzdálenějších Maďarů a někdo se zakopal do Fotbalové Národní Ligy. Alespoň trenér Soukup úspěšně vedl Slovácko a nyní míří s Budějovicemi zpět do první ligy.

Tyto fakta mne totálně zarazily. O zničení potenciálu stříbrných lvíčat věděl každý, ale pokud se podíváme vedle, musíme uznat, že něco děláme špatně. Největší problém vidím již u zárodku, čili rodičů. Rodí se málo dětí a zájem o fotbal klesá. Díky stále více propagovaným pseudo-sportům a hlavně myšlence individuálních sportů. Ano, raději dám svého miláčka na tenis, golf nebo kuličky, protože není hvězdička mezi 11 rovnocennými borci a nemám se čím chválit. Poté mnohdy lajdácká práce "trenérů" přípravek a žáků. Dnešní doba je těžká na milování fotbalu, ale parta je něco, co drží. Ta se ale musí udržovat a dětem se musí věnovat daleko více času, úsílí a hlavně vlastních peněz, než si myslíme. Fotbalové party se pomalu ale jistě boří a z fotbalu se stává sport "za trest" a ne smysl života. Nevlastním žádnou trenérskou licenci, ale pohybuji se ve světě poloprofesionálního a amatérského fotbalu od 6 let téměř každým dnem a jen díky tomu, co jsem zpozoroval, můžu s klidem říct, že některé trenérské úkony jsou k zbláznění. Již v přípravkách a žácích se upřednostňuje výsledek, učí se nefér hra a podpásovky. Rodiče zběsile řvou z tribun na rozhodčí a jsou schopni sprostě řvát i na kluky. S tím pokračují i nepříčetní trenéři. A takto to pokračuje dále a končí to u mužů. Výsledek? Možná vytrénujeme skvělé atlety, běžce po lajnách nebo motorky ve středu zálohy nebo také vysoké věže co neprohrají hlavičku. Vychováme taky Petry Čechy, ale s nohama na obtíž. Brankářům se vštěpuje, že musí umět pořádný výkop a odkop místo toho, aby se učili rozehrát na krátko a pomoct stoperům s rozehrávkou i při normální hře. Stopeři musí umět hlavně vyskočit 5 metrů a každý míč "urvat" co nejdál to jde. Že potom trvá půl dne, než nahrají krajnímu bekovi a o vyvezení míče ani nemluvě, to už je oukej. Krajní obránce, to je post nevděčný. Milion sprintů nahoru a dolů, milion soubojů a plíce na 3 zápasy. To je samozřejmé, ale útočník se může ve vápně zbláznit, když od krajního beka neletí ani jeden normální centr z lajny. Střední záložníci jsou prakticky to samé. Jakkoliv se zapojit do hry je snad zakázáno, důležité "nepropadnout". Vnikají z toho nějací vymyšlení "štíťáci", kteří uběhají i Messiho, ale každá přihrávka končí na metru u hráče soupeře. Křídla to mají obdobné jako obránci. Klička do středu hřiště nebo vpád do "vápna" je zakázán, protože trenér nakázal zavést míč až na rohový praporek, počkat, až přijde soupeř a poté ho trefit a vybojovat roh, gratuluji! A o útočnících škoda mluvit. David Lafata je rarita, které si nesmírně cením. Moderní útočník přece musí pomáhat hře zálohy, ale že chybí v klíčovém místě náběhu v "16", to už je jedno.

Ale to jsem vzal jen tak stručně. Je to jen zrnko problémů, které je potřeba řešit zodpovědnými osobami a ne rozebírat, jestli se rozbilo o 10 sedaček míň nebo víc. Možná si někdo tam nahoře myslí, že fotbal je byznys, ve kterém "stačí rýžovat", ale ten byznys nemůže fungovat bez tvrdé práce, která tomu předchází. Je to apel na všechny, kterým na fotbale záleží. Je potřeba spojit síly, ať už jste rodič, hráč, fanoušek nebo funkcionář. Jinak to může dopadnout hodně zle...